RSS kanál
Přidat k oblíbenýmSlovník literárních a jazykových pojmů
- Madrigal
Označuje několik uměleckých forem pozdního středověku a raného novověku, vycházejících především z italské kultury. Jsou to:
- Madrigal čtrnáctého století (trecenta), poměrně jednoduchá, většinou dvouhlasá písňová forma, živá zhruba mezi roky 1300 až 1370 (Francesco Landini)
- Madrigal jako lyrická literární forma, používaná zhruba ve stejné době, tj. ve čtrnáctém století, především pro psaní milostné poezie (Francesco Petrarca)
- Renesanční a raně barokní madrigal, čtyř- až šestihlasá vokální nebo později vokálně instrumentální forma komorní světské hudby vzniklá kolem roku 1530 (Philippe Verdelot, Claudius Monteverdi)
- Memoria
viz řečnická teorie.
- Metafikce
(neboli doslova „fikce nad fikcí“, „fikce o fikci“) postmoderní literární postup, kdy autor v různé míře odkazuje na umělou, literární povahu díla pomocí odchýlení se od beletristických konvencí a vypravěčských technik. Dílo tak Z sebereflektivně poukazuje na to, že je lidským výtvorem, a nutí čtenáře zamýšlet se nad vztahem mezi realitou a fikcí.
Příkladem je román o člověku píšícím nebo čtoucím jiný román, dílo, v němž je autor sám postavou, nebo v němž si postavy uvědomují, že jsou součástí jeho děje apod.
- Metafora
nepřímé pojmenování skutečnosti na základě nějaké podobnosti (tvarové, zvukové...)
- Military science fiction
(military SF) podžánr science fiction, kde je pozadím příběhu meziplanetární konflikt a jeho vojenské řešení. Hlavními postavami tohoto žánru jsou vojáci, žoldnéři a jiné osoby zařazené do posloupnosti velení nějaké vojenské organizace.
- Mimesis
estetická kategorie uměleckého napodobení skutečnosti. Mimetické chápání umění je příznačné pro pokrokovou fázi buržoazního myšlení, především pro klasické umění, jež nazíralo uměl. díla jako věrné zobrazení statického modelu v přírodě. Od zrodu freudismu se objevují teorie, které nekladou m. do vědomé složky psychiky, ale do podvědomí. Podle těchto teorií jsou v lidském nevědomí uloženy archetypy všech skutečností a zobrazení v reálných uměleckých dílech jsou jen manifestacemi těchto archetypů. (říká to ovšem Jung!!!). Tato teorie vychází z transcendentálního idealismu, podle kterého formy skutečností neexistují ve vědomí, ale „za vědomím“ v podvědomí.
- Mímos
(řec.) vl. "napodobitel", zejm. "herec", pak dramatická forma zobrazující poměrně realisticky prózou nebo veršem, v monologu nebo dialogu, typické scénky ze života prostých lidí. Scénické mímy byly pouze improvizovány, a proto se nezachovaly. Do literatury uvedl mímos Sófrón ze Syrakús, jenž navázal ze starších autorů na Hippónaktovy choliamby. Zachovaly se veršované mímy Theokritovy (nar. krátce před 300 př.n.l.) a Héróndovy (nar. po 270 př.n.l.) z prostředí městského i venkovského. V Římě vynikli za Caesara jako skladatelé mímů D.Laberius a Publilius Syrus. V císařské době se vyvinuly z těchto scének větší, často improvizované dramatické kompozice; křesťané útočili na mímos pro jeho lascivnost a nakonec jej (r.526) zakázali. Prvky antického mímu (jednotlivé situace a typy) se však objevují ve všech formách evr. improvizovaných her a pronikly dokonce i do vážného dramatu. Herci v mímu se nazývali biologoi nebo éthologoi (řec. bios=život, éthos=mrav, logos=slovo).
- Modifikace syntaktických konstrukcí
nerealizují se ve své podstatě, protože jsou zakotveny v komunikační situaci jistými faktory (kultura, společné znalosti, prostředí, řečový kontext)
- motivované - záměrné (aposiopese, samostatný větný člen, elipsa)
- nemotivované - nezáměrné (zeugma, kontaminace, anakolut)
- Modus dicendi
(způsob řeči) je trojí:
- genus tenue (střízlivý sloh)
- genus medium
- genus grande (velkolepý sloh)
- Monolog
promluva jedné osoby, samomluva
- Motiv
teorie lit. název nejjednodušší části slovesného uměleckého díla, která má ještě své téma, ale je již nerozložitelná obsahově. Podle této obsahové funkce se zpravidla m. se dělí dynamické (tj. dějové přinášejí změnu stavu, př. babička odjela), statické, popisné (př. je pěkný den), volné . Statické m. jsou charakteristické pro lyriku a dynamické pro epiku. M. dělíme na hlavní a vedlejší. Leitmotiv.
- Muckraking
(ve volném překladu z angličtiny „kydání hnoje“) termín označující společensky angažované investigativní reportáže, odhalující politickou korupci, nekalé praktiky velkých korporací, bídné poměry v chudinských čtvrtích atp. Později zobecněl a používá se (v americkém prostředí) dosud, ale původně a v literární historii označuje specificky hnutí amerických novinářů na přelomu 19. a 20. století.
- Mýtus
(z řečtiny, mythus) viz báje
