RSS kanál
Přidat k oblíbenýmSlovník literárních a jazykových pojmů
- Samostatný větný člen
stojí pro zdůraznění mimo větu (ve větě ho nahrazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce); oddělujeme ho čárkou. (Měl rád děti. –> Děti, ty měl rád.)
Viz také vsuvka.
- Sarkasmus
zesílená ironie
- Satira
(z lat. satura, druh nádivky, složené z mnoha ingrediencí, pak "pestrá směs" vůbec) v modením smyslu slova způsob literárního podání, jenž se rodí vpodstatě z rozporu mezi ideálem a skutečností a jehož cílem je zesměšnít vše malicherné, špatné a nezdravé v životě jednotlivce i společnosti, a tím dosáhnout nápravy; může k tomu použít nejrůznější literární formy (např. epigramu, dialogu, listu, bajky, komedie, eposu i románu). V Římě je satira původně označení básní pestrého obsahu i formy (v tomto významu nazval svou sbírku Saturae Ennius).
- Scénář
Literární dílo určené k dalšímu zpracování (sehrání) v divadle či filmu. Většina scénářů vypadá tak, že na každé stránce jsou dva sloupce. V levém je popis toho, co při dialogu (či monologu) postava dělá, jaká hraje hudba atd. V pravém sloupci je napsáno, co postava říká.
Pro potřeby filmu existuje také technický scénář, ve kterém jsou kromě těchto informací použity informace o umístění kamery a jak má kamera postavy zabírat. Technický scénář využívá zkratky, které označují umístění kamery a záběr. Z technického scénáře pak skriptka vyškrtává natočené scény a doplňuje dodatečné informace jako oblečení herců a osvětlení. U filmu se dále používá ještě bodový scénář, což je námět pořadu s doplněním chronologie a kuzalit.
- Sci-fi
viz science fiction
- Science fiction
Vědeckofantastický žánr nebo též sci-fi a SF (zkratky anglického science fiction) je umělecký žánr, vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie.
Sci-fi je žánr blízký fantasy, kde je ale místo technologií hlavní rekvizitou většinou magie a fyzická síla (tzv. příběhy „meče a magie“). Oba žánry se ovlivňují a částečně prorůstají; jedním z takových průniků jsou například díla žánru science fantasy.
Za zakladatele žánru bývají považováni dva autoři – Jules Verne, pokud jde o technickou sci-fi, a H. G. Wells, který se věnoval spíše vlivu technologií na člověka. Pokud jde o kořeny fantaskního žánru, sahají k eposu o Gilgamešovi, Plátonovu Ideálnímu státu a podobným dílům.
viz také hard science fiction a soft science fiction
- Sémantické gesto
pojmenování pro obsahově nespecifický významotvorný princip, jímž básník slučuje prvky svého díla ve významovou jednotu, tedy významotvorný proces, jímž dílo vzniklo a jejž četba v čtenáři znovu navozuje.
- Sémantické pole
termín pro síť vztahů, které spojují slovo s jinými na základě nějaké příbuznosti ať formální či významové.
- Sémantický pleonasmus
Nadbytečné nahromadění významově blízkých výrazů. Obecně se považuje za stylistický nedostatek, lze ho však používat i cíleně, např. jako básnický prostředek. Viz také pleonasmus.
- Sentence
viz gnóma.
- Sestina
obecně šestiveršová strofa nebo složitá lyrická forma provensálského původu, skládající se ze 6 šestiveršových strof a závěrečného trojverší. Jambické deseti nebo 11slabičné verše se nerýmují, ale v přísně normovaném pořadí vzájemně variují na konci veršů 6 různých slov.
- SF
viz science fiction
- Sidžo
Tradiční forma korejské poezie. Význam slova sidžo není příliš jasný a znamená báseň ročních dob nebo soudobou báseň. V korejštině je sidžo zaznamenáno ve třech dlouhých verších, shora dolů a zprava doleva. Kvůli odlišnému písmu se do češtiny převádí jako šestiverší.
- Skaz
forma vypravěčské prózy, která z hlediska lexikálního syntaktického a intonačního se projevuje zaměřením na mluvenou řeč vypravěče. Cílem je vytvoření iluze, přímého kontaktu mezi autorem a čtenářem, obsahuje signály usměrňující čtenáře na tento projev jako na vzniklý konkrétním mluvčím.
- Skeč
Krátké divadelní představení, resp. dramatický výstup žertovného, humorného, komického nebo satirického obsahu, obvykle na aktuální téma. Zpravidla využívá překvapivou humornou nebo satirickou pointu.
- Skica
(neboli náčrtek, někdy též obraz, obrázek nebo črta) krátký stručný text jednoduché stavby nastiňující nějaký problém nebo vyprávějící nekomplikovaný děj. Jde o útvar žánrově blízký fejetonu nebo arabesce.
- Skloňování
obměňování ohebných slovních druhů podle pádů
- Sloh
Způsob výstavby jazykového projevu (komunikátu), tj. způsob zpracování obsahu a využití jazykových prostředků. Sloh dává projevu jednotný a charakteristický ráz. Projevuje se ve výběru jednotlivých prostředků, jichž je v projevu užito, a v jejich uspořádání v celek. Po stránce jazykové závisí slohová vytříbenost zejména na vhodném výběru slov, na plynulé stavbě vět a na jejich spojení v souvislý text.
Ve spisovném vyjadřování existuje celá řada slohotvorných činitelů obecné platnosti. Záleží na tom, zda je projev veřejný či neveřejný, zda je mluvený či písemný a jaký má projev účel (funkci). Vedle toho se uplatňuje ještě řada činitelů dalších, zvláště to, zda se v projevu obráží citové zaujetí pisatele, nebo zda se v něm projevuje jen stránka rozumová, zda jde o projev bezprostřední, nepřipravený, anebo předem připravený, zda jde o monolog, či o dialog atd.
Mezi druhy slohových postupů patří:
- informační - nejjednodušší, podává fakta, sdělení ve věcných (místních, časových) nebo formálních souvislostech (např. abecedně)
- vyprávěcí - podává děje, události, příběhy jako jedinečné, úsilí o zajímavost, napětí, názornost, pestrost
- popisný - vystižení vnějších znaků, příznačných rysů objektu nebo děje; zřetel k částem a celku, souvislostem; volba pořadí popisu částí
- charakterizační - vystižení vnitřních znaků objektu (osoby), a to přímo (konstatováním), nebo nepřímo
- výkladový - vysvětlení podstaty jevu (nejen vnější znaky, ale i vnitřní vztahy, souvislosti, příčinné jevy)
- Slohotvorní činitelé
souhrn podmínek a faktorů, které ovlivňují vznik mluveného nebo psaného projevu;
- Sloka
část básně (nejčastěji 4 verše)
- Sloupek
Publicistický útvar používaný v novinách, vznikl „na objednávku“ na počátku 20. let 20. století. Sloupek stojí na vtipném námětu, konkrétní podmět zevšeobecňuje, často ironizuje. Narozdíl od fejetonu je sloupek stručnější, obvykle nepřesahuje jeden sloupek novinové sazby.
V anglosaské literatuře má sloupek (column) podobný námět, ale je blíže našemu fejetonu, především svým rozsahem.
- Slovní druhy
Viz ohebné slovní druhy (které lze skloňovat nebo časovat) a neohebné slovní druhy
- Soft science fiction
Podžánr science fiction charakterizovaný svým zaměřením na „měkčí“ vědecké disciplíny, jako je biologie, psychologie, sociologie, ekologie, antropologie, lingvistika a jim podobné. Termín soft SF se tak vymezuje jako protiklad k pojmu hard science fiction.
Zároveň se někdy používá pro hnutí „Nová vlna“, které vzniklo v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století. Někdy se dokonce používá v pejorativním významu pro popis science-fiction, která je z vědeckého pohledu nepřesná, či zcela nevědecká.
Spíše než o technické detaily a vědeckou správnost se snaží o podrobnější obraz společnosti, mají lépe vykreslené osobnosti hrdinů a důkladněji prokreslené zápletky.
Vzhledem k problematickému vymezení „tvrdých“ a „měkkých“ věd a protože je termín „soft SF“ vnímán spíše jako negativní, se označení „soft science fiction“ dnes již prakticky nepoužívá.
- Sonet
typ básně, kde se střídají dvě sloky čtyřveršové a dvě sloky tříveršové. Celek má tedy 14 veršů. 1. čtyřverší uvádí tvrzení (teze), 2. (antiteze) protiklad prvního, obě trojverší znamenají sklad (syntézu). Nejčastěji jde o pětistopý jamb.
- Space opera
(česky vesmírná opera) žánr fantastiky úzce spojený se science fiction. Dílo spadající do této kategorie obvykle zahrnuje romantické dobrodružství, mezihvězdné cestování, vesmírné bitvy a příběh točící se kolem mezihvězdného konfliktu a osobních dramat.
- Spisy parainetické
spisy obsahu povzbuzujícího, moralizujícího; viz také paraineze.
- Stance
oktáva základní strofa italského a vůbec románského renesančního eposu, skládající se z 8 11tislabičných veršů rýmovaných zpravidla ABABABCC.
- Strip
Krátký komiks, obvykle s třemi až čtyřmi obrázky.
- Stylistika
Nauka o slohu. Pojednává o podstatě slohu a o jeho druzích, o slohové výstavbě jazykových projevů (textů) a o slohovém rozvrstvení jazykových prostředků.
Styl příznačný pro jazykové projevy jednotlivce, jednoho autora, nazýváme individuální (osobní) styl. Nejnápadnější jsou rozdíly v individuálním stylu různých autorů umělecké literatury.
Jazykové styly jsou dle své funkce děleny na:
- prostě sdělovací - písemná komunikace, ústní komunikace, veřejné ústní jednání atd.
- odborný - přednáška, úvaha, esej, kritika, recenze, odborná diskuse, odborný článek apod.
- administrativní - úřední dopis, plná moc, objednávka, žádost, životopis atd.
- publicistický - zpravodajství, úvodník, článek, komentář, glosa, sloupek, causerie, referát, reportáž, fejeton, interview atd.
- umělecký
- Suasoria
viz deklamace.
- Substantivum
(pl. substantiva), podstatné jméno
- konkrétní (např. pes, dům)
- abstraktní (např. mladost, chudoba, vztah)
- obecná (viz příklady výše uvedené)
- vlastní (tj. jména, např. Afrika, Praha, Česko)
- Synekdocha
část pojmenovává celek nebo naopak (Nebyla tam ani NOHA = nikdo tam nebyl)
- Syntaktický pleonasmus
slovo, které je použito ve větě, ačkoliv ho gramatika v dané větě nutně nevyžaduje.
- Syžet
označení pro systém tématických složek (děje, postav, vnějšího prostředí, vypravěče), jak vyplývá z celkové konstrukce a z celk. průběhu epického díla.
