Daniel Adam z Veleslavína

Pocházel z měšťanské mlynářské rodiny. Po studiích na pražské Karlově univerzitě (v roce 1568 se stal bakalářem a o rok později mu byl udělen titul Mistra) na ní nejprve působil jako profesor historie (1569-76), po sňatku s dcerou knihtiskaře Jiřího Melantricha z Aventina (1576) se věnoval práci tiskařské a vydavatelsko-organizátorské. Po smrti tchána v roce 1586 po něm Daniel Adam zdědil tiskárnu a převzal jeho činnost, získal také šlechtický titul a přídomek "z Veleslavína". Daniel Adam z Veleslavína byl tajným stoupencem Jednoty bratrské.

Adam z Veleslavína sám zpracoval Kalendář historický (1578), česky psané dílo s údaji z domácí i světové historie, a to v rozložení do kalendářního roku. Vytvořil okruh spolupracovníků, jejichž zásluhou byly přeloženy spisy o starších i soudobých dějinách, např. Kroniky dvě o založení země české, Kronika světa, Kronika nová o národu tureckém aj. Významné jsou jeho převzaté a upravené slovníkářské práce, například Nomenclator tribus linguis - věcně uspořádaný latinsko-česko-německý slovník nebo Silva quadrilinguis - česko-latinsko-řecko-německý slovník řazený abecedně. Velkou péči věnoval jazykové úpravě děl, psal předmluvy, komentáře, spolupracoval na překladech. Stal se významným představitelem české měšťanské literatury a humanistické kultury. Svou činností velmi ovlivnil českou literaturu, proto období, kdy působil, nazýváme dobu veleslavínskou.

Jeho hlavní činnost nespočívala ani tak v psaní, jako v organizaci, opravě a překladech; zasloužil se o vydání 80 českých děl s výtečnou typografickou úpravou a tím výrazně přispěl k rozvoji českého jazyka. Byl prvním vydavatelem notových tisků. Vynikající jazyková úroveň děl z produkce jeho tiskárny byla podnětným vzorem literatuře národního obrození, položila základ české knižní kultuře. Daniel Adam z Veleslavína se během svého života stal natolik uznávaným, že po jeho smrti přes 35 humanistických básníků složilo elegie na jeho počest.