Jarmila Loukotková

Studovala na gymnáziu v Praze. Již v sedmnácti letech napsala svou první povídkovou knihu Jasmín. V roce 1942 zdárně složila maturitu a nastoupila na soukromou školu, kde studovala francouzštinu, o rok později začala pracovat jako úřednice na pražském magistrátu. Po válce jí bylo umožněno studovat estetiku a francouzštinu na pražské Univerzitě Karlově, kde promovala v roce 1949. Ve stejném roce vyšlo jedno z jejích nejlepších děl Není římského lidu. Od konce 40. let se věnovala žurnalistice a literatuře.

Doménou Jarmily Loukotkové byl historický román, nejbližšími obdobími jí byla antika a středověk. V 50. letech Loukotková napsala dvoudílný příběh Spartakus, který na rozdíl od většiny jejích děl vykazoval dobově tendenční přístup. Z dalších románů z antického období jsou známá například díla Pod maskou smích nebo Doma lidé umírají. Ze středověké tematiky v podání Loukotkové je bezesporu nejznámější román Navzdory básník zpívá, inspirovaný životními osudy francouzského básníka Francoise Villona François Villon
[1.4.1431(19.4.1432?)-1463(1467?)] - , jehož tvorbě se Loukotková věnovala i jako překladatelka.

Jarmila Loukotková se ovšem věnovala i tématům ze současnosti, zejména v 70. letech vydala několik románů s psychologickou nebo kriminální zápletkou, například Medúza, Dar jitra prvního nebo Odměna. Příspívala občas do časopisů Květy či Svobodné slovo a další jiné časopisy. Napsala dokonce i divadelní hru Fialinka, která se vysílala v Českém rozhlase.

Celkem napsala zhruba dvacítku knih a přeložila všechny díla francouzského básníka Villona François Villon
[1.4.1431(19.4.1432?)-1463(1467?)] - a aforizmy Francoise de la Rochefoucaulda. Jarmila Loukotková patřila v 80. letech k nejčtenějším českým autorům.