Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Egon Bondy
Egon Bondy - životopis
Egon Bondy[20.1.1930-9.4.2007]
Český filosof, básník a prozaik, známý představitel undergroundu, vlastním jménem Zbyněk Fišer.
Po maturitě (1957) studoval v l. 1957–61 dálkově filozofii a psychologii na FF UK.
Kandidátem věd se stal v r. 1967. V l. 1957–62 pracoval jako noční hlídač v Národním
muzeu, 1962–67 jako bibliograf ve Státní knihovně. V r. 1967 odešel do invalidního důchodu.
V l. 1993–96 přednášel na FF KU a na jiných vysokých školách v Bratislavě.
Vedle filozofického díla má stejně rozsáhlé dílo básnické a prozaické, jež původně
vycházelo jen v samizdatech a až od r. 1990 je postupně tištěno. Na konci 40. let
byl činný v Surrealistické skupině. V r. 1950 založil (s J. Vodseďálkem) SI edici
Půlnoc, v níž také vydával své práce. Od počátku 70. let byl jednou z vůdčích osobností
českého undergroundu (některé jeho verše zhudebnila skupina Plastic People of the Universe).
Jeho první filozofická práce Otázky bytí a existence (1967) je nezměněnou
verzí diplomové práce z r. 1961. R. 1967 vyšla v Nakladatelství ČSAV Útěcha z ontologie,
napsaná v r. 1962, r. 1968 Buddha, monografie o zakladateli buddhismu.
Další filozofické práce vycházely jen v samizdatu, nyní jsou postupně publikovány
pod názvem Filozofické eseje (od r. 1993) v nakladatelství Dharma-Gaia v Praze.
SI Poznámky k dějinám filozofie, které zahrnují evropskou i mimoevropskou
filozofii od jejích počátků až po sklonek 18. století, vycházely v l. 1977–89;
po r. 1990 je vydává nakladatelství Vokno.
Těžištěm Bondyho práce je ontologická problematika. Výchozím problémem je kritika
kategorie ontologické substance a pokus o vypracování „nesubstančního modelu v ontologii“,
pro nějž se stává důležitou kategorie samovzniku. Už při těchto analýzách je charakteristické
propojování problematiky ontologické a axiologické, jež jsou nazírány v komplementární
jednotě. Základní pozicí, která je dodržována a jen stále jasněji propracována v celém díle,
je ateistická dialektika, úzce propojující prováděnou filozofickou analýzu s dialektickým
a historickým materialismem. Souvisí s Bondyho krajně levicovým politicko-společenským stanoviskem,
které je častěji vyjadřováno a obhajováno zejména v pracích napsaných v r. 1969 a 1989 a
publikovaných jen v samizdatu. Dospívá k hypotéze o „ontologii beze všech determinací“.
V průběhu Bondyho celoživotní práce se východiska modifikovala, ale nebyla opuštěna.
Systematický zájem o buddhistickou a čínskou filozofii vedl i k zájmu o islámskou
a křesťanskou teologii. V posledních letech dochází k vážnému posunu v tomto směru
a práce je obohacena o analýzu některých tradičních teologických kategorií,
např. kategorie milosti. Ateistické východisko umožňuje analyzovat ontologický i axiologický
obsah těchto kategorií a poukázat na jejich obecnější význam. Během času dospívá práce k tomu,
že dosahuje přesnějšího výkladu některých koncepcí indické a čínské filozofie a ukazuje
se jejich vnitřní souvislost s evropským myšlením a jejich využitelnost pro další
filozofickou práci obecně. V r. 1970 byla v eseji Juliiny otázky (knižně v r. 1993)
exponována problematika místa a funkce lidského rodu v rámci pohybu univerza a s tím
i problém vytvoření tzv. „artificiálních bytostí“, které znamenají víc než jen „umělou inteligenci“.
Tato problematika zůstává od té doby v Bondyho díle stále reflektována. Díla věnovaná dějinám filozofie
jsou psána se značnou podrobností a současně s ohledem na čitelnost pro laiky.