Otokar Březina

Základní školní vzdělání získal Březina v Počátkách. Roku 1883 přestoupil z tamější měšťanské školy do 4. tř. reálky v Telči, kde vlivem učitelů L. Čecha a J. Mládka vládl čilý kulturní ruch, kterého se účastnil i Březina. Po maturitě (1887) přijal místo učitele v Jinošově u Náměště n. Oslavou; zde se seznámil s teosofkou Annou Pammrovou, se kterou si celý život dopisoval (tato korespondence spolu s korespondencí se spolužákem F. Bauerem zachycuje Březinovo myšlenkové zrání v tvůrčím údobí).

Po doplňovací maturitě na učitelském ústavu v Praze působil Březina v Nové Říši na Moravě (1888-1901). Zde žil osaměle a věnoval se, zejména po smrti rodičů (v únoru 1890), studiu jazyků, literatury, filozofických spisů a vlastní literární tvorbě.

Roku 1894 složil Březina v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na nichž učil od 1901 v Jaroměřicích n. Rokytnou (1901-05 na chlapecké, pak na dívčí), od roku 1914 se sníženým úvazkem. Počínaje rokem 1919 měl až do svého penzionování (1925) tvůrčí dovolenou.

Za své dílo získal Březina řadu poct; 1913 byl jmenován dopisujícím, 1923 řádným členem ČAVU, 1919 čestným doktorem filozofie UK v Praze. Nabídnutou profesuru filozofie na brněnské univerzitě 1921 odmítl. 1921 a 1928 byl navrhován za českého kandidáta pro Nobelovu cenu. 1928 obdržel tzv. velkou Státní cenu, celou částku (100 tisíc korun) však věnoval Svatoboru. - Pohřben v Jaroměřicích n. Rokytnou.

Otokar Březina byl symbolista a humanista, signatář manifestu Česká moderna. Kromě básní tvořil filosofické eseje, psané umělecky vytříbeným jazykem. Hledal vztah mezi člověkem a absolutnem, jakož i cestu k naplnění vize absolutního poznání světa a sebepoznání uprostřed chaosu moderní společnosti, která zamlčuje základní otázky lidské existence. Sugestivní obraznost spojil s metaforickým vyjadřováním duchovního symbolu, experimentoval s volným veršem. Byl ovlivněn Arthurem Schopenhauerem.