Od mládí psal Drda povídky i hry pro ochotnické divadlo. Studium filologie nedokončil, zato už od roku 1932 přispíval do novin a časopisů. Svoji románovou prvotinu Městečko na dlani vydal v pouhých 25 letech. V letech 1937 až 1942 byl redaktorem Lidových novin, do kterých přispíval fejetony, črtami a reportážemi. Po osvobození přesídlil do Svobodných novin, později do deníku Práce, aby se v roce 1948 vrátil do Lidových novin, tentokrát jako jejich šéfredaktor (do r. 1952).

Roku 1945 vstoupil Jan Drda do KSČ, nicméně inklinoval k ní již před druhou světovou válkou a již tehdy tvrdil, že bude třeba pozavírat některé spisovatele, kteří se stavěli proti komunistickému vidění světa. Po Únoru 1948 zastával významné kulturní i politické funkce, mj. byl 1948 až 1960 poslancem Národního shromáždění a 1949 až 1956 předsedou Svazu československých spisovatelů. Patřil k organizátorům komunistického teroru zaměřeného proti nekomunistické inteligenci, prosazoval vylučování nekomunistických autorů ze svazu spisovatelů a u řady z nich též exemplární potrestání v podobě dlouhých vězení. V tomto ohledu se jeho zájmu těšili zejména katoličtí a ke katolicismu inklinující autoři jako Jan Čep, Jakub Deml, Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdeněk Rotrekl a další.

Významná byla i Drdova spolupráce s filmem, především se uplatnil jako autor námětů a scénářů. Ke konci života byl Drda šéfredaktorem týdeníku Svět práce, který roku 1968 sám založil. Postavil se proti Invazi vojsk Varšavské smlouvy roku 1968 a následné okupaci Československa, za což byl hned roku 1969 z tohoto místa vyhozen. Zemřel koncem roku 1970 osamělý na zámku v Dobříši. Je pohřben na dobříšském hřbitově.