Ján Kolár studoval v Mošovcích, Kremnici, Banské Bystrici a v letech 1812 – 1815 na evangelickém lyceu v Bratislavě. Studium ukončil v letech 1817–1819 v německém městě Jena. Pobyt v Německu ovlivnil jeho život. Kromě získaných vědomostí z oblasti filozofie, historie, estetiky, teologie a přírodovědy si upevnil slovanské povědomí. V Německu také poznal svoji budoucí ženu Frederiku Wilhelminu Schmidtovou, dceru německého pastora.

Ze studií se vrátil Ján Kolár do tehdejšího Uherska a nastoupil na místo evangelického faráře v Pešti. Zde působil až do roku 1849, kdy se stal profesorem slovanské archeologie na vídeňské univerzitě.

Ján Kolár literárně debutoval sbírkou Básně, ze které byly po zásahu cenzury vyřazeny některé vlastenecké básně. Nesouhlasil se snahou osamostatnit slovenštinu. Vycházel z myšlenky o existenci jediného československého kmene, který by měl podle Kolára používat jako spisovný jazyk češtinu, která měla přijmout i mnohé prvky slovenského nářečí, čímž se dostal do sporu s mladší generací slovenských spisovatelů, vedených Ľudovítem Štúrem.

Ján Kolár zemřel počátkem roku 1852 ve Vídni, teprve na počátku 20. století bylo jeho tělo převezeno do Prahy.