Kosmas nebyl žádný bodrý lidový písmák. Naopak, byl to člověk na svou dobu neobyčejně vzdělaný a zcestovalý. Vzdělání nabyl na pražské katedrální škole a studoval též v belgickém Lutychu u jednoho z nejvýznamnějších tehdejších učitelů, Franka Kolínského. Po návratu do Prahy působil jako světský kněz, oženil se s paní Božetěchou a stal se kanovníkem svatovítském kapituly. To byla velmi důležitá funkce: členové kapituly byli významnými rádci panovníka a tedy vlastně více diplomaty a politiky než kněžími. Na diplomatických cestách, konaných ve službách pražských biskupů, získal Kosmas široké zkušenosti a rozhled. Navštívil Německo, dostal se do Itálie i do Uher. Tam, v Ostřihomi, byl také v roce 1099 vysvěcen na kněze.

Dlouhá desetiletí pozoroval, přemýšlel a kladl si otázky o smyslu věcí. Teprve jako stařec se rozhodl napsat kroniku, která je Kosmovým jediným známým dílem. Latinsky psaná Chronica Boëmorum (Kronika česká) je první kronikářské dílo, které nevznikalo z úzkých lokálních potřeb, ale bylo pojato jako dějiny celého národa.

Kosmas zemřel roku 1125 v Praze.