Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Francesco Petrarca
Francesco Petrarca - životopis
Francesco Petrarca[20.7.1304-19.7.1374]
Italský básník a prozaik Francesco Petrarca se narodil roku 1304 v Arezzu. Znalec antické kultury a klasické filologie, často nazýván otcem humanismu. Svá studia zahájil roku 1313 v Avignonu, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni. Studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem.
Petrarca literární činnost střídal s politickou činností a diplomatickými posláními. Snil o sjednocení Itálie jako dědičky antického Říma, proto vítal pokus římského tribuna lidu Coly di Rienzo o založení republiky; k nastolení míru a pořádku v Itálii vyzýval Karla IV., s nímž se setkal v roce 1354 v Mantově a 1368 v Udine a vedl s ním korespondenci. Psal si také s arcibiskupem Arnoštem z Pardubic a kancléřem Janem ze Středy (některé dopisy byly publikovány), čímž přispěl k rozvoji humanismu v Čechách; roku 1356 navštívil Prahu.
Hlavní význam přikládal Petrarca své latinské tvorbě; hledal a studoval antické rukopisy, napsal řadu děl v latině, z nichž nejvýznamnější je nedokončený epos v hexametrech Africa (1338) o punských válkách. Latinsky psal i dopisy literárně zpracované do několika sbírek. Výrazem jeho niterné náboženské krize, jejíž začátek sám datoval rokem 1336 výstupem na Mont Venteux, jsou tzv. asketické spisy; nejvýznamnější je Secretum (Tajemství) a tři dialogy mezi básníkem a sv. Augustinem.
Setkání se šlechtičnou Laurou de Noves v avignonském chrámu sv. Kláry se stalo podnětem k psaní milostné lyriky, kterou skládal po celý život a shrnul do sbírky později nazvané Zpěvník (Rerum vulgarium fragmenta), část vyšla česky jako Sonety Lauře .
Přínosem je psychologická hloubka vyjádření myšlenek, citů a nálad milujícího člověka, zobrazení vlastního vnitřního světa básníka, zmítaného rozporem mezi pozemskými city a oddaností Bohu. Božskou komedii napodobuje didakticko-alegorický epos Trionfi (Triumfy), v němž vynikají lyrické pasáže, svými motivy příbuzné Zpěvníku. Petrarkova lyrika je nová hloubkou psychologické analýzy a dokonalou básnickou formou i jazykem. Ovlivnila nejen tzv. petrarkisty 16. století, ale i pozdější italské lyriky až po G.Ungarettiho; po staletí byla vzorem i pro poezii evropskou.