Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jaroslav Vrchlický
Jaroslav Vrchlický - životopis
Jaroslav Vrchlický[17.2.1853-9.9.1912]
Jaroslav Vrchlický, vlastním jménem Emil Frída, byl český spisovatel, básník, dramatik a překladatel. Narodil se roku 1853 v Lounech. Rodiče, Marie a Jan Jakub Frídovi, tu měli kupecký krám, ale brzy po Emilově narození se přestěhovali do Slaného, kde si koupili dům a zřídili nový obchod.
Dětská léta trávil však Emil většinou u strýce Antonína Koláře, faráře v Ovčárech u Kolína, a u babičky z matčiny strany. Zde žil chlapec téměř do deseti let. Ovčárecký pobyt má pro Vrchlického zásadní význam. Strýc byl vzdělaný člověk se širokým kulturním rozhledem, probouzel ve svém synovci první literární podněty a do značné míry usměrňoval Emilovu výchovu a jeho studijní zájmy. Do gymnasia začal chodit Emil ve Slaném, po roce přešel do Prahy, kde však měl potíže s matematikou, takže jednu třídu musel opakovat. Studia dokončil v Klatovech. Po maturitě vstoupil na bohosloví, ale už po půl roce oznámil strýci i rodičům, že jej kněžský stav neláká. Proto přestoupil na filosofickou fakultu a věnoval se studiu historie, románských jazyků a filosofie.
Na podzim r. 1873 se seznámil Vrchlický v Umělecké besedě se Sofií Podlipskou, mladší sestrou Karoliny Světlé. Psal jí později z Itálie a z bohaté a oduševnělé korespondence se vyvinulo přátelství mezi mladým mužem a ženou o dvacet let starší. Tento vztah hluboce zasáhl do básníkova života. Po návratu z Itálie se Vrchlický často stýkal s rodinou Podlipských a později se oženil s mladičkou dcerou Podlipské, Ludmilou. První léta manželství byla šťastná a Vrchlický dal plně výraz svému rodinnému štěstí v jásavých tónech milostné a rodinné poezie. Existenčně zajištěn, uznáván veřejností, obklopen řadou epigonů, stával se reprezentativním představitelem měšťanské kultury, chloubou národní společnosti.
Významnou součást díla Vrchlického tvoří sbírky volně komponovaného cyklu Epopeje lidstva, k čemuž my bylo podnětem dílo Viktora Huga Victor Marie Hugo
[26.2.1802-22.5.1885] - . Na rozdíl od Huga nestojí však Vrchlický nad svou vizí dějin jako chladný a přísný soudce, nestaví se do pózy myslitele a věštce. Patří sem Duch a svět, Mythy I a II, Nové básně epické, Staré zvěsti, Sfinx, Zlomky epopeje, Nové zlomky epopeje, Bozi a lidé, Třetí kniha básni epických a někdy i Hilarion, Twardowski a Píseň o Vinetě. Zpočátku optimistický názor na neustálý pokrok lidského ducha, víru v humanitu a demokracii v pozdějších sbírkách vystřídalo uvědomění si sociální nerovnosti a ostrých společenských rozporů.
Významnou složku Vrchlického poezie tvoří milostná lyrika, poprvé zastoupená v Eklogách a písních a pokračující ve sbírkách Dojmy a rozmary, Poutí k Eldorádu, Co život dal, Hudba v duši, Motýli všech barev, Garovná zahrada aj.
Od začátku devadesátých let (v době, kdy byl uznáván za největšího českého básníka a zahrnován oficiálními poctami doma i v cizině, kdy byl jmenován profesorem všeobecné literatury na Karlově universitě) docházelo u Vrchlického pozvolna k roztržce s mladší literární generací. Vedle toho prožíval Vrchlický i krizi uměleckou, kterou si však ve své malé sebekritičnosti nepřipouštěl, a po rozchodu se Zeyerem a později s Macharem nenalezl mezi svými přáteli nikoho, kdo by jej včas upozornil na nebezpečí nahodilé improvizace, které od konce 80. let začal častěji podléhat.
Začátkem 90. let se tvorba Vrchlického zachmuřuje, protože i jeho rodinný život procházel krizí, jejíž stopy již nikdy nezmizely. V básních Vrchlického přibývá pesimistických tónů rozčarování a někdy i hořkosti. Naznačují to i názvy sbírek: Bodláčí z Parnasu, Okna v bouři. Světlou stránkou tohoto období je vzchopení tvůrčích sil Vrchlického, který nalezl vyrovnanost, i když někdy je to spíše usmířená rezignace.
Bohatá ač méně významná byla Vrchlického dramatická tvorba. Jeho dramata postrádají nejčastěji dramatický spád a pevnou skladbu. Umělecky dostoupil nejvýš trilogií z řecké mytologie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie). Velké popularity dosáhla veselohra Noc na Karlštejně s vtipnými zápletkami.
Jen výjimečně psal Vrchlický prózu, většinou povídkovou. Z posledních let života pochází jeho jediný, částečně autobiografický román Loutky.Významná byla Vrchlického činnost překladatelská a jeho práce literárně kritické. Přeložil celkem asi osmdesát knih. Kritické studie a články psal Vrchlický už od sedmdesátých let, soustavněji od 90. let (studie o Kollárovi o , Erbenovi o , Sv. Čechovi o , J. Nerudovi o aj.).
Závěr básníkova života byl poznamenán utrpením a nemocí, která se poprvé ohlásila r. 1908 záchvatem mozkové mrtvice. Vrchlický ztratil schopnost psát a číst, mluvil jen s obtížemi a byl trýzněn nesnesitelnými bolestmi hlavy. Občas nemoc přechodně ustoupila, takže mohl i tvořit, ale brzy se přihlásila znovu. Léčil se i u moře, avšak bezúspěšně. Poslední dny života trávil v ústraní v Domažlicích, kde roku 1912 zemřel. Je pochován na vyšehradském Slavíně.