Náhodná ukázka:

I.

Pokud při cestách po severu centrálního Massachusetts na křižovatce Aylesburského mýta kousek za Deans Corners špatně odbočíte, dostanete se do opuštěné, podivné krajiny. Krajina se zdvíhá a kamenné zdi, porostlé planými růžemi, se tisknou stále blíž k vyježděným kolejím prašné, klikaté cesty. Stromy v hájích se zdají příliš rozložité a divoký plevel s ostružiníkem se rozbujely tak, jak lze v obydlených krajích vidět jen zřídka. Zároveň se objeví ojedinělá neplodná pole s řídce roztroušenými domy, všemi překvapivě stejně poznamenanými věkem, bídou a rozkladem. Člověk neví proč, ale váhá zeptat se na správnou cestu sukovitých osamělých místních lidí, kradmo se šourajících tu a tam po rozpadlých schodech nebo svažitých lukách posetých kameny. Ti lidé se chovají tak tiše a tajuplně, až má člověk pocit, že se tu setkává s čímsi zakázaným, s čím nebude radno přicházet do styku. Když vám cesta otevře výhled na hory nad hlubokými lesy, pocit podivné nevolnosti jen zesílí. Vrcholky jsou příliš oblé a souměrné na to, aby působily příjemně a přirozeně, a občas se na jejich temeni proti nebi mihnou jasné obrysy zvláštních vysokých kamenných sloupů, postavených do kruhu.

Cestu protínají rokliny a hluboké strže, a hrubě tesané dřevěné mosty přes ně nebudí nikdy důvěru. Když cesta znovu klesne, objeví se rozsáhlé bažiny, kterým se každý instinktivně vyhne a doopravdy se jich bojí navečer, kdy začnou křičet neviditelní lelci a při nevázaném rytmu skřehotu volských žab, jehož vytrvalost tísní duši, se dají do tance roje světlušek. Jemná záře nad Miskatonicem tvoří linku, která obdivuhodně připomíná hada vinoucího se kolem úpatí klenutých kopců, v nichž Miskatonic pramení.

Jak se kopce blíží, přitahují pozornost spíše jejich zalesněná úbočí než kameny korunovaná temena. Ta úbočí, náhle se vynořivší, jsou tak temná a strmá, až by si člověk přál, aby byla zůstala daleko, ale jinudy se před nimi prchat nedá. Skrz krytý most je vidět vesnička vtěsnaná mezi řeku a kolmý svah Oblého vrchu, a ten pohled udiví shlukem práchnivějících mansardových střech, které prozrazují architekturu spíše doby minulé nežli tu, která je rozšířena v sousední oblasti. Nepřidá na klidu, když při pozornějším pohledu vidíme, že většina domů je opuštěna a rozpadá se v trosky a v kostele s polozbořenou špičatou věží se usadil jediný zdejší mizerný obchodní podnik. Ztemnělý tunel mostu budí spíše strach než důvěru, ale není možné se mu vyhnout. Když už jej máte za sebou, nemůžete se zbavit dojmu, že cítíte slabý, nepříjemný pach jak v uličkách vesnice, tak všude kolem, a pak musíte úzkou silnicí kolem úpatí kopců, za nimiž už uháníte rovinatou krajinou, až se dostanete na Aylesburskou odbočku. Možná se pak někdy dozvíte, že jste projížděli Dunwichem.

Venkované navštěvují Dunwich co nejméně, a od jisté doby, kdy zde vládl strach, jsou všechny ukazatele směřující k vesnici strženy. Zdejší přírodní scenérie, soudě podle běžných estetických měřítek, je neobyčejně krásná, ovšem neproudí sem davy malířů ani turistů. Před dvěma sty lety, kdy se běžně mluvilo o čarodějnicích, černých mších a kdy se podivným lesním bytostem nikdo nesmál, bylo zvykem hledat důvody, proč se tomuto místu vyhýbat. V naší rozumné době - neboť ti, kterým leží na srdci blaho města i světa, události v Dunwichi v r. 1928 ututlali - se mu lidé vyhýbají, aniž vědí proč. Snad z jednoho důvodu -ačkoli ten neplatí pro uniformované příchozí -, totiž že domorodci jsou nyní odpudivě zpustlí, neboť urazili již hodný kus na cestě úpadku, tak obvyklé v mnoha stojatých vodách Nové Anglie. Stali se zvláštní rasou s viditelnými znaky duševní i tělesné degenerace, které po sobě zanechaly příbuzenské sňatky. Jejich průměrná inteligence je žalostně nízká, z místních plátků čpí neskrývaná zkaženost, hemží se to v nich obecně známými případy vražd, incesty a skutky téměř nepojmenovatelného násilí a zvrácenosti. Stará venkovská šlechta, kterou představují dvě tři rodiny s erbem, jež přišly v r. 1692 ze Salemu, se drží poněkud nad hladinou obecného rozpadu, i když mnohé jejich větve jsou ponořeny do sprostoty obyvatelstva tak hluboko, že jenom jejich jména zůstávají klíčem k původu, který znectili. Někteří Whateleyové a Bishopové ještě posílají své nejstarší syny do Harwardu a Miskatonicu, i když se tito synové zřídka vracejí pod zetlelé mansardové střechy, kde se narodili.

(...)

(H. P. Lovecraft, Hrůza v Dunwichi)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2025 Johanesville