Josef Kainar

Kainar se narodil roku 1917 v Přerově. V roce 1934 se postřelil. V letech 1938-39 studoval češtinu a francouzštinu na Univerzitě Karlově v Praze. Po uzavření vysokých škol vystřídal celou řadu zaměstnání. Pracoval jako dramaturg v Divadle satiry, jako novinář v novinách Rovnost (kde vycházely jeho vtipy, obrázky a básně). Po druhé světové válce začal Kainar spolupracoval s rozhlasem, filmem a divadlem. V rozhlase například dělal tzv. rozhlásky, ve kterých přístupnou formou seznamoval mladší posluchače s aktuálním děním. Od roku 1947 se začal věnoval výhradně literatuře.

Kainar byl mimo jiné i hudebník, koncertoval na klavíru, kytaře a houslích, stylově nejblíže měl k jazzu. Mimo svoji literární a hudební tvorbu také psal filmové scénáře a fotografoval.

Kainar užíval ve svých dílech obecnou (mnohdy až vulgární) češtinu, překládal texty jazzových písní a psal texty k hudbě. Rád používal černý humor a ironii, zobrazoval tragické pozadí světa a života, zacházel až do skepticismu. Znám byl svým odporem ke konzervatismu. Dalším typickým znakem Kainarovy tvorby je zpěvnost, možnost spojovat text s hudbou.

Kainar psal zpočátku v duchu filosofického existencialismu, později přešel k méně subjektivní problematice lidského bytí. V sebeironických básnických sbírkách hledal očistnou katarzi a porozumění v pohledu na zkušenost bytí a obecný lidský úděl.

V roce 1959 Kainar podnikl cestu do Vietnamu. Zemřel v Dobříši v relativně nízkém věku 54 let.