Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

L.

Vůz zastavil v černém, lesnatém údolí. Prokop rozeznal potmě těžké věže a hlady. „Tak, tady jsme,“ zabručel Daimon. „To je můj rudný důl a hamr; nestojí to za nic. Nu, vystupte!“

„Mám ji tady nechat?“ ptal se Prokop tiše.

„Koho? Aha, vaši krasavici. Probuďte ji, zůstaneme tady.“

Prokop opatrně vystoupil nesa ji v náručí. „Kam ji mám položit?“

Daimon odmykal ponurý dům. „Co? Počkejte, já tu mám několik pokojů. Můžete ji položit… já vás tam dovedu.“

Rozsvítil a vedl ho studenými kancelářskými chodbami; konečně vešel do jedněch dveří a otočil kontakt. Byl to ošklivý nevyvětraný pokoj se zválenou postelí a spuštěnou žaluzií. „Aha,“ bručel Daimon, „nocoval tu asi… jeden známý. Moc pěkné to tu není, že? Nu, jako u mládence. Položte ji sem na postel.“

Prokop opatrně složil tiše oddychující balík. Daimon přecházel a mnul si ruce. „Půjdeme teď do naší stanice. Je nahoře, na kopci, deset minut odtud. Nebo chcete zůstat tady?“ Přistoupil k spící dívce, rozhodil cíp kožichu a odkryl její nohy až nad kolena. „Je krásná, viďte? Škoda, že jsem tak starý.“

Prokop se zamračil a zahalil jí nohy. „Ukažte mi vaši stanici,“ řekl suše. Ústy Daimonovými trhl úsměšek. „Pojďte.“

Vedl ho dvorem. Ve strojovně se svítí, mašiny supají, po dvoře se potlouká topič s rukávy vyhrnutými a kouří dýmčičku. Nahoru do stráně vede lanová dráha na rudné vozíky, a její konstrukce se rýsuje mrtvě jako ještěří žebra. „Musel jsem zavřít tři jámy,“ vykládá Daimon. „Nevyplácí se to. Už bych to dávno prodal, nebýt stanice. Pojďte tudy.“ Pustil se po příkré pěšině lesem a do kopce; Prokop jej sledoval jen po zvuku; byla černá tma a časem skanula se smrků těžká krůpěj. Daimon se zastavil a s námahou oddechoval. „Jsem stár,“ řekl, „už nemám dechu jako dřív. Musím víc a více spoléhat na lidi… Dnes nikdo na stanici není; kamarád telegrafista zůstal tam, s nimi… To je jedno; pojďte!“

Temeno kopce bylo rozryté jako bojiště: opuštěné těžné věže, drátěná lana, ohromné pusté haldy; a na největší haldě nahoře dřevěný baráček s antenami. „To je… stanice,“ supěl udýchaný Daimon. „Stojí… na čtyřiceti tisících tunách magnetitu. Přirozený kondensátor, rozumíte? Celý kopec… je ohromná síť drátů. Někdy vám to vyložím podrobně. Pomozte i nahoru.“ Vydrápali se po sypké haldě; těžký štěrk se jim s rachotem svážel pod nohama; ale konečně tady, tady je stanice -

Prokop ustrnul nevěře svým očím: vždyť je to jeho laboratorní barák, tam doma, v polích nad Hybšmonkou! Tady ty nenatřené dveře, pár světlejších prken od poslední správky, suky podobné očím - Jako vyjevený hmátl na veřeje: ovšem, tuhle je ten rezavý ohnutý hřebík, který sám kdysi zatloukl! „Kde se tu to vzalo?“ vyhrkl bezdeše.

„Co?“

„Ten barák.“

“Ten už tu stojí léta,“ řekl Daimon lhostejně. „Co na něm máte?“

„Nic.“ Prokop oběhl celý domek hmataje po stěnách a oknech. Ano, tady je ta štěrbina, prasklé dřevo, vyražená tabulka v okně; vypadlý suk, pravdaže, a z nitra zalepený papírem. Třesoucí se rukou přejížděl známé ubohé podrobnosti; všecko je, jak to bylo, všecko…

(...)

(Karel Čapek, Krakatit)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville