Náhodná ukázka:

Lokomotiva nesla nás od Tokaje k Debrecínu. Vlevo táhly se tokajské kopce, na nich míhala se ušlechtilá réva v plných zralých hroznech; potom kopce mizely, pak zmizely docela, a před námi a kolem nás střela se pusta nepřehledná, nekonečná.

Rovina hladká jako stůl; mravenčí kopec, krtčí hromádka hlíny byla by už vyvýšeninou. Rovina jako moře; na obzoru jen nebe se jí smí dotýkat, jako se dotýká moře - jenže moře má koráby a loďky, a tuto nebylo viděti ničeho než širou, nepřehlednou pustu.

Hladina jak moře klidná, 
hle, tak pusta bezelidná; 
vůz jen skvostný širou plání 
vichru letem dál uhání.

Od stanice k stanici více než půl hodiny rychlé jízdy a mezi stanicemi ni vesničky, ni chatrče, ni boudy. Jsme tím na první pohled překvapeni, v širokém tom rozhledu šíři se i naše mysl, ale brzy převládá pocit jednotvárnosti; jsme unaveni. I na těch stanicích života tak málo. Málokdo z vozů vystoupí, málokdo přistoupí - jednotvárnost, unavení. I vlak náš jest poloprázdný, všecky vozy za námi neobsahují živé duše, my dva, přítel a já, jsme jedinými cestovateli v celém vagóně, pusta jest i ve vlaku - jednotvárnost, unavení.

"Škoda," pravím, "i jediná romantika pusty jest moderní lokomotivou zničena: ani loupežník nás nemůže již přepadnout."

Však za červánků, když se utišují, 
a širou pustou mhy se rozvěšují - 
tu v dálce zakmitá 
postava střelhbitá: 
to beťár s koněm letí záplavou, 
v patách mu vlk a havran nad hlavou!

A vzpomínal jsem si na balady Petőfiho, na ty beťáry, kteří kradou koně, protože dcera koňařova ukradla jim srdce, kteří zastaví povozy, nasadí bambitky a vyznají se z lásky, kteří potom jako vítr uhánějí s kořistí po planině nepřehledné, nekonečné.

Leč beťár směle pobodne vraníka, 
že rázem cesty kus je od vlastníka. 
Pak otočí se s koněm upěněným 
a takto zvolá hlasem rozechvěným: 
"Co? Vám je líto koně jediného? 
A máte tolik koňstva výborného! 
Já měl jen jedno srdce v prsou vřelé, 
a to mi vaše dcera vzala celé."

Podívám se z okna: nikde živé duše; vlakem vyzráli i na beťára, ani loupežník nás nemůže přepadnout - škoda!

Nato vytáhne přítel sáček a počne počítat stříbrné zlatníky, tolary a něco zlata.

"Podívej se," praví, "chtěl jsem tě překvapit. Z Vídně nepojedem zrovna do Prahy; odskočíme si do Bavor, ovšem jen na několik dní, - proto jsem skoupil něco zlata a stříbra."

Těšil jsem se na těch několik dní do Bavor a pomáhal jsem příteli počítat. Bavory byly celé, sáček náš byl ve stavu skvělém. Přítel sáček pohladil a pak jej zastrčil.

A zase jsme si vypravovali o loupežnících a o tom, kterak taká rovina skryje i loupežníka bezpečněji než nedostupné hory. Petőfiho balady opět tančily v lehkých jambech před námi, a kolem nás pusta bez loupežníků, jednotvárná, unavující - škoda!

Zastavili jsme se na nové stanici - všeho všudy tři noví pasažéři; nestojí to ani za to, aby se člověk podíval oknem. Přisedli do našeho vagónu, dva zrovna k nám, jeden do sousedního kupé vedle nás.

(...)

(Vítězslav Hálek, Prohráli jsme Bavory)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2025 Johanesville