Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Autorova poznámka

Někdy si myslím, že jsem toho napsal víc o knihách Temná věž než o samotné Temné věži. Toto přidružené psaní zahrnuje neustále narůstající synopse (známé pod tím prapodivným starým výrazem Zápletka) na začátku každého z prvních pěti dílů a doslovy (většinou naprosto zbytečné a některé při zpětném pohledu opravdu trapné) na konci každého dílu. Michael Whelan, neobyčejný umělec, který ilustroval první dva díly a tento poslední, se ukázal rovněž jako zdatný literární kritik, když si poprvé přečetl první verzi sedmého dílu a naznačil – osvěživě neomalenými výrazy –, že ten poněkud lehkovážný doslov, který jsem zařadil na konec, je poněkud otřesný a nemístný. Podíval jsem se na něho znovu a uvědomil si, že má pravdu.

První půlka toho dobře míněného eseje, který však střelil vedle, se teď může považovat za úvod k prvním čtyřem dílům série. Nazývá se „Když je devatenáct“. Pomýšlel jsem na to, že nechám sedmý díl úplně bez doslovu. Že Rolandův objev na vrcholu jeho Věže bude také moje poslední slovo v této věci. Pak jsem si uvědomil, že mám ještě něco na srdci, něco, co je opravdu potřeba říct. Má to něco společného s mou přítomností v mé vlastní knize.

Je na to jeden vlezlý akademický výraz, „metafikce“. Nesnáším ho. Nesnáším jeho snobství. Já jsem v tom příběhu jenom proto, že už jsem nějakou dobu věděl (vědomě od roku 1995, kdy jsem napsal Nespavost, nevědomky od chvíle, kdy jsem dočasně ztratil stopu otce Donalda Callahana, to bylo ke konci Prokletí Salemu), že spousta mých knížek se vztahuje k Rolandovu světu a Rolandovu příběhu. Jelikož jsem je napsal já, připadalo mi logické, že jsem součástí pistolníkova ka. Mojí ideou bylo využít příběhy o Temné věži jako jakýsi sumář, způsob, jak spojit co nejvíc svých předchozích příběhů pod obloukem nějakého nadpříběhu. Nikdy jsem to nezamýšlel jako nafoukanost (a doufám, že se to nestalo), ale jen jako možnost ukázat, jak život ovlivňuje umění (a naopak). Myslím, že pokud jste přečetli poslední tři díly Temné věže, uvidíte, že moje řeči o odchodu na odpočinek dávají v této souvislosti docela smysl. Svým způsobem už není co říct, když Roland dosáhl svého cíle… a doufám, že čtenář pochopí, že objevením rohu Eldů se pistolník možná konečně ocitne na cestě ke svému vlastnímu řešení. Možná dokonce vykoupení. Všechno se týkalo jenom cesty k Věži, víte – mé stejně jako Rolandovy – a ta byla dovedena do zdárného konce. Možná se vám nelíbí, co Roland na vrcholu našel, ale to už je úplně jiná záležitost. A nepište mi o tom žádné rozzuřené dopisy, protože na ně nebudu odpovídat. Na toto téma už prostě není co říct. Ani já jsem z toho konce nebyl vyloženě odvázaný, pokud chcete vědět pravdu, aleje to správný konec. Vlastně jediný konec. Nesmíte zapomenout, že já si ty věci přísně vzato nevymýšlím. Já jenom zapisuju, co vidím.

Čtenáři budou spekulovat o tom, jak „skutečný“ je Stephen King, který se v knihách objevuje. Odpověď z ní „nevalně“, i když ten, kterého Roland a Eddie potkají v Bridgtonu (Zpěv Susannah) se hodně podobá tomu Stephenovi Kingovi, jakého si z té doby pamatuju. Pokud jde o Stephena Kinga, který se ukáže v tomto posledním díle… nu, řekněme to takto. Manželka mě požádala, abych laskavě nedával fanouškům tohoto seriálu příliš přesné údaje o tom, kde bydlíme nebo kdo opravdu jsme. S tím jsem souhlasil. Ne že bych to tak chtěl – něco z toho, co tento příběh pohání vpřed, je podle mého názoru pocit, že fiktivní svět se prodere do toho skutečného –, ale protože ten život je náhodou nejen můj, ale také mé manželky, a ona by neměla být trestána za to, že mě miluje a že se mnou žije. Proto jsem si geografické údaje západního Maine vymyslel a důvěřuji čtenářům, že pochopí záměr příběhu a pochopí, proč jsem zacházel se svou úlohou tak, jak jsem to udělal. A pokud máte potřebu zaskočit na návštěvu, laskavě si to rozmyslete. Moje rodina a já máme mnohem míň soukromí než dřív a netoužím přicházet o další, jestli ráčíte. Moje knížky jsou můj způsob, jak se s vámi setkávat. Nechtěje, ať je to zase váš způsob, jak se budete setkávat se mnou. To stačí. A za Rolanda a celé jeho ka-tet – teď už rozprášené, říkám je mi líto – vám děkuji, že jste šli celou dobu s nimi a sdíleli to dobrodružství se mnou. Nikdy v životě jsem na žádném projektu nepracoval tak usilovně, a vím – bohužel –, že to nebyl tak docela úspěch. Které kašírování kdy bylo? A přes to všechno bych se nevzdal jediné minuty z času, který jsem prožil v Rolandově kde a kdy. Ty dny ve Středosvětě a Konečném světě bylo opravdu neobyčejné. Byly to dny, kdy byla moje představivost tak čirá, že jsem cítil prach a slyšel vrzání kůže.

(...)

(Stephen King, Temná věž VII: Temná věž)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville