Akce tohoto týdne:

Vladislav Vančura: balíček 16 elektronických knih (PDF+ePub)     za 622  249 Kč (-60%)

Náhodná ukázka:

Konec konců

Kdyby kinetin v lékárně saladinu neměl stářím sníženou účinnost a kdybych si nevbodl infuzi a regenerátor, už bych se neprobral.

Takže jsem se zase jednou probral a zase jednou se cítil jako mrtvola.

Seděl jsem v křesle a vnímal, jak se saladin pohupuje a otřásá. Počítač jel velmi pomalu, přesto mne hlava bolela tak, že se mi do ní každý pohyb zarýval jako rozžhavené hřebíky.

„Jaká je situace?“ zachraptěl jsem, a jak mi jazyk zachřestil po patře, zjistil jsem, že mám strašnou žízeň.

„Dva dny po napadení nepřátelským objektem označovaným termínem ‚upír‘,“ řekl počítač, „po tyto dva dny obsluha označovaná termínem ‚Maxmilian‘ neaktivní. Rád vás slyším,“ přešel z oficiálního do konverzačního tónu. Jako bych v tom elektronickém hlase ucítil úlevu, možná i radost.

Bolest v hlavě mi pulsovala, rozlévala se do celého těla, a ve vrcholných okamžicích mi rozostřovala pohled a zvukům přidávala nepravděpodobné ozvěny. Pokusil jsem se pohnout, ale moc to nešlo; zaschlým bahnem jsem byl ke křeslu doslova přibetonovaný. Nakonec jsem vstal i s potahem nalepeným na zádech, a za mohutného praskání a opadávání bahnité krusty se po čtyřech doplazil k lednici. Po dvou doušcích džusu jsem se cítil mnohem lépe – abych do sebe nenalil všechny zásoby lahodné tekutiny naráz, spotřebovalo téměř veškeré mé sebeovládání.

Seděl jsem na podlaze a prohlížel si vnitřek saladinu. Vypadal jako prasečí rochniště; jako zaschlé prasečí rochniště. Červené bláto bylo absolutně všude a u průvlaku ležely tři černošedé ruce. Vzchopil jsem se a píchl si triádu – za pár minut už mi bylo zas o trochu lépe. Bolest v hlavě se stočila jako unavený had a jen při rychlejším pohybu o sobě dala vědět výstražným zasyčením. Dopil jsem druhý džus.

„Jak daleko je k cíli?“ už se mi mluvilo docela fajn.

„Při současné průměrné rychlosti ještě třináct a půl hodiny,“ odpověděl počítač.

Sedm hodin z těch třinácti jsem spal, po zbytek jsem střídavě drápal bahno z koberce (a vůbec ze všeho), dával si na vykloubené prsty studené obklady, mazal si popálený obličej, vyhazoval smradlavé mrtvácké ruce a odpočíval. Když jsem se pak sprchoval a v umyvadle čistil oblečení, ucpal se odpad.

„Myslíš, že tady těch bestií zůstalo víc?“ poprvé se ozval Ten druhý.

„Upírů, myslíš? A tím ‚tady‘, tady na Zemi?“ pokrčil jsem rameny: „Kdo ví. Mě spíš překvapili ti mrtváci.“

„Třeba někdo objevil, jak je ovládat, a třeba je poslal proti Ruffusovi,“ řekl Ten druhý.

„Třeba. Ale moc tomu nevěřím. Spíš to byla náhoda a upír se mrtváků držel kvůli jídlu. Nás napadl jen tak ze cviku.“

„Třeba,“ přikývl Ten druhý. Usnul jsem s rukama v rozdělaném odpadu.

* * * * *

Od doby, co jsem tu byl naposledy (vlastně i poprvé), se okolí zatraceně změnilo. Možná to dělalo, že je po období dešťů a že všude něco roste.

„Je to přesně tady?“

„Souřadnice se kryjí,“ odpověděl počítač.

(...)

(Jiří Kulhánek, Cesta krve II – Cynik)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville