Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

Kapitola druhá
TŘI ZTRACENCI

Pozdě v noci ohlásilo štěkání psů návrat vyslaných zvědů.

Z chatrčí, napolo sněhem zasypaných, vybíhají ospalí obyvatelé a svítí si hořícími větvemi. Chumelenice přestala již skoro nadobro.

Všichni jsou žádostivi zpráv. Avšak poslové nic nevypravují.

Stačí vidět, co ukazují.

Vlekou bídné smykové sáně. Dotáhli a dotlačili je až před

Vratišovu chýši.

Za matného svitu pochodní z březové kůry je vidět, že na saních leží polomrtvá žena a mladý hoch. Žena chvílemi slabě sténá, hoch nejeví známky života.

Zvědové snesli ženu do Vratišovy zemnice, kde je nejvíce místa.

Za chvíli přišli ještě další, opozdilí zvědové. Hle, silný Dub nese v náručí malého hošíka, asi tříletého. Hlavu má opřenou o Dubovo rámě a spí. Zabalen jsa v hřejivé kožišině, podobá se medvídkovi. Přes obličej má staženu kapuci, ovroubenou nádhernými liščími ohony. Inu, rodiče toho chlapečka dobře věděli, co chrání proti nejprudší zimě!

Vratiš rozfoukal oheň v chýši a v koutě urovnal lůžko. Tam položili vysílenou ženu a vlili jí do úst trochu teplé medoviny.

Žasnou nad ní, jak je hrozně vyhublá. Je zřejmě nemocná.

Však ona otevře oči, až se tu zahřeje!“ praví Vratiš soucitně.

„Co s tím hochem?“ ptají se muži u saní.

„Je zmrzlý, nechte ho tam!“ odpovídají z chýše „Zítra ho spálíme a pochováme“

Muži vyklopili hocha do sněhu a odtáhli dlouhý smyk z cesty.

V chýši se zatím bavili s hošíčkem. Klučina byl dobře zabalen v teplých kožešinách a teď už mu nic není. Má asi veliký hlad.

Mžourá po všech mužích, co se jich do zemnice natlačilo, a bojí se. Ustrašeně pobrekává, nahlas plakat si netroufá. Je tu tolik neznámých lidí!

Když mu někdo podal placku natřenou medem, zakousl se do ní hltavě, div se neudávil. Uslzené tvářičky se mu rozjasnily.

Špulí hubičku a pátravě se rozhlíží. Někoho hledá. Vyvaluje oči jako pulec.

„Jak ti říkají, cvrčku?“ optal se ho Vratiš.

„Špulíček…!“ honosně oznamuje chlapeček, velmi hrdý na své jméno, jež asi teprve nedávno dostal.

„Aha, Špulíček, Špulík!“ opakují muži směšně po klučíkovi a smějí se jeho pitvoření. Vstoupil stařešina Čech. Hned bylo ticho.

„Buď vítán, Čechu, pozdravil Vratiš.

Stařešina se podíval na ležící ženu i na klučinu a řekl:

„Už jsem slyšel, že jsme dostali hosty. Vida, hezký klučina!

A tuhle…? Té ženě není tuze dobře…! Nuže, vypravujte, jak jste je našli!“

Dub hned začal:

„Šlo se nám sněhem namáhavě. Jen zvolna jsme postupovali.

Došli jsme až na ten kopec, kde dříve z řídkého porostu vystupoval onen sivý dým. Mezi stromy jsme už nic neviděli a nemohli jsme tajemné tábořiště nalézt. Byli jsme velmi unaveni. Najednou jsme přišli na lidské stopy. Byly čerstvé - i v šeru jsme je dobře viděli, bedlivěji jsme si je prohlédli a uznali jsme, že to jsou stopy mladého, lehkého lovce. Byl asi unaven - opíral se o hůl a jeho kroky byly plíživé.

(...)

(Eduard Štorch, Volání rodu)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville