Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Karel Václav Rais: balíček 15 elektronických knih (PDF+ePub) za 521 208 Kč (-60%)
Náhodná ukázka:
Ukázky z knihy
Odpoledne jsem se opět předvedla. Roman se v pokoji oblékal, já zaštítila východ z bytu svým tělem a srdceryvně vzlykala, aby neodcházel. Samozřejmě že šel. Mít na krku další hysterku, to je poslední, po čem touží. Podobnou má doma. Pět let tvrdí, že ji pošle k vodě, ale já vím, že to neudělá. To spíš pošle k vodě mě.
Tuším, že se dnes zase opiju. Nic jiného na práci nemám. Je neděle. Měla bych péct bábovku, koupat děti, přesazovat kvítka, látat ponožky nebo co já vím, co všechno dělají manželky. Chtěla bych být manželka. Romanova manželka. Malý zádrhel spatřuji pouze v tom, že on už jednu má. A tak jsem ta druhá. Osamělá, zoufalá a po ruce, když je třeba. Hnus. A v lednici už je jenom rum. Dřív mi Roman nosíval drahé sladké likéry, které si ze svého ubohoučkého platu nemůžu dovolit. Teď dotáhne láhev levného sektu, ze tří čtvrtin ji sám v posteli vypije a pak po ní říhá. Vlastně nevím, proč s ním ještě jsem. Měla bych se vzchopit, vyrazit do ulic, najít si pořádného chlapa, který bude volný a udělá mi dvě tři děti. Místo toho tady čučím, cucám potmě rum, který mi nechutná, a pomalu zabíjím další neděli. Bojím se jít ven. Bojím se, že mě nikdo jiný už nebude chtít. Je mi třiatřicet. Jsem stará panna a ještě k tomu učitelka. Škyt. Rum už zabírá... Tak zase zítra.
>
Od rána byl ve škole příšernej šrumec, vůbec jsem se k psaní nedostala. Ředitelka šílela, že přijde inspektor, a učitelský sbor šílel z ředitelky. Měla jsem kocovinu. Ne takové to brnění v zátylku a povlak na jazyku. Skutečnou kocovinu. I pohyb očních víček mi způsoboval bolest. Na Romana jsem si skoro nevzpomněla, měla jsem dost starostí sama se sebou. Ještě že mám Dášu. Je to skvělá kolegyně a ještě skvělejší kamarádka. Sehnala mi dvě tabletky brufenu. Hlava mě bolet přestala, ale začal zlobit žaludek. Začínám mít dojem, že bych měla dát svoje tělo na generálku. Nic nevydrží.
>
A je to tady. Roman volal. Prý abych se nezlobila, že byl v neděli nějak přetažený. A kdo není?, chtělo se mi opáčit. Ale pěkně jsem sklapla a rychle se utíkala osprchovat a oholit si nohy, abych byla voňavoučká a hladká, než přijede. Donesl mi tři růžičky a romantický župánek. Musela jsem se do něj obléct a dělat všechny ty opičky, co má rád. Taky říkal, že mám být trpělivá. Myslím si, že jsem trpělivá. Nikoho trpělivějšího, než jsem já, neznám.
>
Dáša povídala, že bych měla být ráda, jak to je. Prý by to taky brala. Chlápka třikrát týdně a ponožky ať mu pere jiná. Dáše se to mluví. Je vdaná třiadvacet let, má dva syny a o Štědrým dnu nikdy nebyla sama.
"Chtěla bych děti," kňourala jsem. A ona na to: "Děcka tě vyždímají jak citron, dej na mě. Něco o tom vím."
"Chci být vyždímaná jako citron," kňučela jsem už skoro nepříčetně.
"Seš blbá," smála se a pak povídala, ať se rozhlédnu po své třídě, jestli bych někoho z těch rozmazlenejch drzejch fakanů chtěla mít doma. Udělala jsem to. Stála jsem na stupínku a očima klouzala z jednoho dětského obličeje na druhý a došla jsem k děsivému závěru. Nechtěla bych mít doma žádného z nich. Pocítila jsem úlevu, ale jen do chvíle, než mi došlo, že moje dítě by bylo jiné. Lepší. Jako ostatně všechny vlastní děti. Tomuhle by přece Dáša měla rozumět.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů