Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

20

"Tak to tedy ne," ohrazoval se Kent Wagner. "Ale ano." Úkosem se na mne zadíval. "Nejste v kondici.

"Jsem úplně v pořádku." Až na to, že jsem měl trochu rozdrásané prsty u nohou i u rukou, ale to nic nebylo.

Pokrčil rameny a vzdal se odporu. Stáli jsme na ulici u policejních vozů. Měly vypnuté sirény a svítily jen parkovacími světly.

Vyprávěl jsem mu, jak se všechno sběhlo.

"Půjdeme tam stejnou cestou, kudy jsem odtamtud odešel, ne?" navrhl jsem.

Dal svým mužům (byli jen jako stíny v zaparkovaných autech) pokyn, aby se nehýbali z místa a čekali na další rozkazy. Pak jsme se společně vydali lesem kolem domu, ve kterém jsem na něho čekal, pak kolem toho, kde bydlela ta vystrašená paní, nahoru do kopce, pak kousek po rovině, až jsme prolezli drátěným plotem.

Šli jsme oba tiše, neslyšně, naše kroky tlumilo mokré spadané listí. Už nepršelo, mraky se začínaly trhat a mezi nimi vyplul velký, klidný měsíc. Když jsme se rozkoukali, bylo docela dobře vidět na cestu.

"Tady někde už to bude," zašeptal jsem. "Už jen kousek."

Plížili jsme se od jedné skupinky vavřínových keřů ke druhé, až jsme došli na mou mýtinku. "Přicházel odtamtud," ukázal jsem.

Kent Wagner se na chvíli mlčky zadíval na vyvrácený stromek. Pak jsme palouček opatrně obešli a prošli keři jako dva neviditelné stíny.

Nebyl tak dobrý jako Tony Vine, ale takových jako Tony bylo opravdu málo. Měl jsem pocit, že kdyby člověk musel jít v noci nebezpečnou osamělou uličkou, byl by Kent příjemný společník. V žádném případě bych se na tuhle misi bez něho nevydal. On mi zase předtím vysvětlil, že vlastně teď už pracuje jen v kanceláři, za psacím stolem, a že je mu docela milé účastnit se jednou přímé akce.

Pistoli držel v ruce, jako by se s ní už narodil. Postupovali jsme pomalu, opatrně jsme šli krok za krokem, věděli jsme, že bychom mohli narazit na poplašné zařízení. V houští vavřínů, u několika mladších stromků, asi padesát kroků od mýtinky, jsme zahlédli před sebou mezi větvemi světélko.

Kent na ně mlčky ukázal a já přikývl. Šli jsme dál velmi pomalu, soustředěně, pozorně, byli jsme si vědomi, co riskujeme.

Žádnou hlídku jsme sice neviděli, ale to ještě neznamenalo, že tam žádná není. Před námi stál obyčejný patrový moderní dům, zvenčí vypadal naprosto nevinně. Dole v přízemí bylo rozsvíceno a byly zatažené záclony. Blíž jsme se nepokoušeli jít. Ustoupili jsme zpět mezi stromy a mezi nimi jsme pak šli směrem k ulici, souběžně s cestou, vedoucí k domu. Tam, kde cesta ústila na ulici, byla poštovní schránka s číslem 5270. Kent na ni ukázal, já přikývl a Kent vykročil směrem, který prý docela určitě vede k městu. V chůzi řekl: "Slyšel jsem, co jste namluvil na tu kazetu. Váš podnik nám to dnes přehrál po telefonu. Poslali to na Jockey Club po kurýrovi."

"Můj podnik asi nebyl dvakrát nadšený," poznamenal jsem suše.

"Já mluvil s nějakým Gerrym Claytonem, a ten tvrdil, že dokud jste naživu a vyjednáváte, tak že je to dobrý."

(...)

(Dick Francis, Hrozba)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville