Knihy ke čtení online i stažení v PDF a ePub
NEJVĚTŠÍ ON-LINE KNIHOVNA V ČR

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

Akce tohoto týdne:

Hans Christian Andersen: balíček 8 elektronických knih (PDF+ePub)     za 247  136 Kč (-45%)

Náhodná ukázka:

Nejnebezpečnější pro něho bylo chodit; ani ne tak proto, že mohl kdykoliv upadnout, ale proto, že na něm bylo příliš vidět, jak se musí namáhat. Měl-li naproti tomu sestoupit nebo vystoupit doma po schodech, bylo pochopitelné, že mu vždy někdo pomůže, dokonce i kdyby byl schopen po nich vyjít nebo sejít sám. Když však skutečně potřeboval pomocnou ruku, nedovolil, aby mu ji podali.

"Děkuji," říkal, "ale ještě to zvládnu."

Jednoho dne to nezvládl. Chystal se sejít sám ze schodů, když se mu před očima rozplynul svět. "Vlastní nohy se mi podlomily, spadl jsem, ani nevím jak, a zůstal jsem ležet napůl mrtvý," vyprávěl jednomu příteli. Bylo to ještě horší: jenom zázrakem se nezabil, neboť ho závrať přepadla na samém kraji schodů a dolů se nezřítil jenom proto, že jeho tělo bylo lehké jako pírko.

Doktor Gastelbondo ho urychleně odvezl do staré Barrancy de San Nicolás v kočáře dona Bartolomého Molinarese, jenž mu při předcházející cestě poskytl ve svém domě přístřeší a nyní pro něho připravil opět velkou a dobře vyvětranou ložnici, která vedla na Calle Ancha. Cestou mu z levého očního koutku začal vytékat hustý hnis, což mu na klidu nepřidalo. Při jízdě si ničeho nevšímal a občas se zdálo, jako kdyby se modlil; ve skutečnosti si však šeptem recitoval celé verše svých oblíbených básní. Lékař mu čistil oko kapesníkem, překvapen, že si to generál neudělal sám, protože byl tak žárlivý na svou osobní čistotu. Trochu se vzpamatoval až při vjezdu do města, když stádo splašených krav nejdříve ohrožovalo kočár a nakonec převrátilo farářovu drožku. Farář udělal ve vzduchu přemet a okamžitě se postavil na nohy, od hlavy k patě bílý od písku a čelo a ruce zakrvácené. Když se vzpamatoval z otřesu, granátníci se už museli prodrat mezi zahálčivými chodci a nahými dětmi, kteří se pouze chtěli potěšit nehodou, aniž měli ponětí, kdo je ten cestující, jenž vypadal jako mrtvola sedící v šeru kočáru.

Lékař představil kněze jako jednoho z mála generálových přívrženců v dobách, kdy biskupové hřímali na kazatelnách proti němu; byl vyloučen z církve jako chlípný svobodný zednář. Zdálo se, že generál vůbec nevnímá, co se děje, a okolní svět si uvědomil, až když spatřil krev na farářově sutaně a když ho farář požádal, aby svou autoritou prosadil, aby krávy nepobíhaly volně po městě, kde už i tak nebylo možné se bez nebezpečí procházet mezi tolika kočáry na veřejných cestách.

"Neztrpčujte si život, Vaše Důstojnosti," odvětil mu generál, aniž se na něho podíval. "Celá země je na tom stejně."

V jedenáct hodin slunce nehybně pražilo na písčité ulice, široké a bezútěšné, a celé město se tetelilo vedrem. Generál byl rád, že tam nemusí zůstat déle, než je nutné k tomu, aby se vzpamatoval z pádu, a že odpluje, až se rozbouří moře, protože francouzská příručka tvrdila, že mořská nemoc je vhodný prostředek k odstranění žlučové tekutiny a pročištění žaludku. Zotavil se rychle, ale zato vůbec nebylo snadné sjednat loď a zajistit špatné počasí.

Plný vzteku, že mu tělo odepřelo poslušnost, neměl generál sílu na žádnou politickou nebo společenskou činnost, a pokud přijal nějakou návštěvu, pak to byli jeho staří důvěrní přátelé, kteří projížděli městem, aby se s ním rozloučili. Dům byl prostorný a vlahý, pokud to listopad dovoloval, a majitelé z něj pro něho udělali jakousi rodinnou nemocnici. Don Bartolomé Molinares byl z mnoha těch, které válka přivedla na mizinu, zůstal mu už jen úřad poštmistra, který bezplatně zastával už deset let. Vyznačoval se takovou dobrotou, že mu generál od předcházející cesty říkal tatínku. Jeho majestátně vypadající žena s nezkrotnými matriarchálními sklony se celé hodiny věnovala paličkování krajek, které úspěšně prodávala na evropských lodích, ale od chvíle, kdy přijel generál, mu zasvětila veškerý svůj čas. Do takové míry, že se dostala do konfliktu s Fernandou Barrigovou, protože mu do čočky dávala olivový olej v domnění, že je to dobré na souchotiny, a generál ji jedl s přemáháním.

(...)

 

(Gabriel García Márquez, Generál ve svém labyrintu)

úvod ~ novinky ~ autoři ~ díla ~ galerie ~ historie ~ perličky ~ slovník ~ odkazy ~ fórum

mapa webuediční plánkniha návštěve-mail

 

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

 

© 1999-2024 Johanesville

TOPlist