Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

11
Poznávám divadlo

Toropecká psala na stroji mistrovsky. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Nemuseli jste jí diktovat čárky, tečky, ani opakovat, která postava mluví. Pobíhal jsem po místnosti, občas jsem se zarazil a prosil: „Ne, počkejte…“ Měnil jsem text, zapomínal jsem uvádět jména osob, bručel si něco pod nos a pak jsem zase mluvil nahlas, ale ať jsem dělal, co chtěl, z rukou Toropecké se líhla ideálně – stejnoměrná, skoro čistá stránka bez jediné gramatické chyby, Mohli jste ji vzít a odnést rovnou do tiskárny.

Psali jsme a do toho vyzváněly telefony. Zpočátku mi to vadilo, ale pak jsem si zvykl, a dokonce se mi to zalíbilo. Polyxena každého pohotově odbývala. Spustila:

„Prosím. Mluvte rychle, soudruhu! Nemám čas! Co si přejete?“

Po takovém úvodu člověk na druhém konci aparátu znejistěl, začal něco blábolit a Toropecká ho hbitě usměrnila.

Okruh její činnosti byl neobyčejně široký. O tom mě přesvědčily telefonické rozhovory.

„Prosím!“ ozvala se. „Ne, to je omyl. Nemám žádné lístky… Zastřelím tě!“ (To opakovala napsanou větu.)

Znovu zvedla sluchátko.

„Vyprodáno. Bohužel, ani jeden volný lístek… Co tím dokážeš?“ (To platilo mně.)

Teď už chápu, přemítal jsem v duchu, jaká spousta fanoušků chodí v Moskvě zadarmo do divadla. Přitom nikoho z nich ani nenapadne nezaplatit v tramvaji a žádný nepřijde do obchodu a nepožádá, aby mu dali zadarmo sardinky. Proč si všichni myslí, že v divadle nemusí platit?

„Ano, ano,“ hlaholila Toropecká do telefonu. „Kalkata, Paňdžáb, Madrás, Alláhábád… Ne, adresu nedáváme! Ano…“ obrátila se ke mně.

„Nedovolím, aby vyzpěvoval serenády pod oknem mé nevěsty!“ horlil jsem a pobíhal sem tam.

„… nevěsty…“ opakovala Toropecká.

Stroj co chvíli zazvonil. Znovu drnčel telefon. „Nezávislé. Bohužel, úplně vyprodáno… nevěsty…“

„Nevěsty…“ hlesl jsem jako ozvěna. „Jermakov odhodí kytaru a vyběhne na balkon.“

„Haló! Nezávislé! Ani lísteček… Balkon…“

„Anna zamíří… ne, jednoduše odchází za ním.“

„Odchází… Prosím? Ano. Soudruhu Butoviči, lístky budou u Filji v kanceláři. Na shledanou.“

„Anna: Zastřelí se! Bachtin: Nezastřelí!“

„Haló! Dobrý den. Ano, společně. Potom Andamanské ostrovy. Bohužel, adresu vám dát nemohu, Alberte Albertoviči… Nezastřelí!“

Musím uznat, že Polyxena se vyznala. Psala všemi deseti. Sotva zazvonil telefon, jednou rukou klepala, druhou brala sluchátko:

„Kalkata se mu nelíbila, jinak se cítí dobře…“

Každou chvíli vběhl Děmjan s nějakými papírky, Toropecká je zběžně přelétla pohledem, orazítkovala a levou rukou vyťukávala na stroji: „Harmonika vesele hraje, ale z toho…“

„Okamžik,“ zarazil jsem ji, „nedávejte tam ‚vesele‘, ale ‚bravurně‘… nebo ne, počkejte…“ Díval jsem se divoce do zdi a vzpomínal, jak hraje harmonika.

(...)

(Michail Bulgakov, Divadelní román)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville