Akce tohoto týdne:

Karel Jaromír Erben: balíček 5 elektronických knih (PDF+ePub)     za 174  104 Kč (-40%)

Náhodná ukázka:

HELGA (naposledy)

Helga – a všichni mí nepřátelé – se mohla radovat: byla jsem ve vězení bita. Mně nastal teď čas se s Helgou rozloučit.

V polovici ledna ženské oddělení přestěhovali do čtvrtého poschodí staré budovy a dozorkyně stěhování využily ke generálnímu filcunku. Sbalily jsme si věci, pečlivě, aby se nám nerozházely, zavázaly jsme je do ranců z přikrývek, a sotva nás s rancem vyvedly před dveře, přikázaly nám: „Ranec na zem a rozbalit.“ Stálo jich tam asi deset, chodba byla pokrytá dopisy, prádlem, všelijakými papíry, igelitovými sáčky, jídlem, lžícemi, léky, a hlavně špínou, všude byla rozlitá a rozšlapaná brynda od snídaně.

„Ale my se tou přikrývkou přikrýváme,“ řekla jsem. Nedalo se najít místo, kde by bylo trochu čisto a nebyla tam louže.

„Dělejte, ženský, dělejte, nemáme jen vás.“

Byly vždy dvě na jednu celu, na můj ranec se vrhly obě. Nestačila jsem sledovat jejich ruce. Je různá zručnost. Zručnost pletaček svetrů, zručnost baliček, zručnost písařek, tohle byla zručnost přímo zlodějská. Vysypaly mi cukr ze sáčku, igelitové sáčky jsou zakázané, ucpáváme jimi záchody; cukr byl v dece, v dopisech, všude, vyklepala jsem ho na podlahu. Vyhodily mi ze sáčku vatu, ve skřínce bez obalu je to nehygienické. A až na novém místě jsem zjistila, že zatímco jsem se brala o hygienu, stačila mi druhá dozorkyně – byla to Koloběžka – vybrat z věcí kytičku slaměnek od muže a vyhodit ji i s vázičkou z plexiskla. Moje květiny na cele ji musely velice pohoršovat.

A pak jsme šly, rozházené a vychýlené z rovnováhy, rance zavěšené na rameni, a u katru k nám referentka přiřadila ženy z jiných cel, taky Helgu. Byla už odsouzená, měla před odjezdem na lágr a ještě naposledy nás svedli dohromady. Před kanceláří referentek ležel ranec, ke kterému nebyla vězeňkyně, byla u soudu. Referentka oslovila Helgu: „Jste nejsilnější, vemte to.“ Helga předstírala, že neslyší, strážné už nás postrčily ke katru, ranec tam ležel – a chopila se ho ta z nás nejméně mocná: Denisa.

„Zbláznila jste se? Stěží táhnete vlastní věci.“

„Někdo to nést musí,“ řekla vztekle. Popadla ranec ne tak z dobrého srdce, jako z frajerského vzdoru; významně tak oponovala Helze i se tiše mstila dozorkyním, taky jí vysypaly cukr a rozházely dopisy. Dřela rance po schodech a dlouhé chodbě na svých odoperovaných kyčelních kloubech a trvalo mi až na začátek dalšího schodiště, než si cizí ranec dala vzít. Helga nás s úsměškem pozorovala. „Na druhé já zásadně nedělám,“ řekla povýšeně. Nad tím Denisa mávla rukou, díky námaze s ranci ji hněv přešel.

Je zajímavé, jak rychle se pokoření od dozorců spolkne; v první chvíli, bezprostředně po úderu, zalapáte po dechu, poznali jste něco, co by vás vůbec nenapadlo jako možné: například rozsypat sypký cukr do přikrývek, mezi věci; copak si ta baba mohla ještě myslet, že tím budeme sladit? Mohla cukr rovnou vyhodit. Ne, vysypala ho do věcí. A s jakou chutí! To nad tím je člověk rozzuřený. A pak mezi jejich

(...)

(Eva Kantůrková, Přítelkyně z domu smutku)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville