Akce tohoto týdne:

Miguel Cervantes: balíček 2 elektronických knih (PDF+ePub)     za 98  74 Kč (-25%)

Náhodná ukázka:

22. Dopisy Douglasu Adamsovi

„Jsem strašlivě vděčný za fanoušky - kromě jiného jim vděčím za chleba. Mám skutečnou radost, že existuje tolik lidí, které to baví. Ale snažím se udržet si trochu odstup, protože si myslím, že nejnebezpečnější je, když člověk uvěří tomu, co se o něm píše. Taky se mi to přihodilo s lidmi, ke kterým vzhlížím a které obdivuju - například s Johnem Cleesem - trvalo mi hodně dlouho, než jsem se ho naučil vnímat jako normálního smrtelníka, a vím, jak je snadné pohlížet na někoho, kdo je ve skutečnosti úplně normální člověk, který prostě má nějaký talent, schopnost nebo dovednost, které ho vyzdvihují do světel ramp, jako na nějakou vyšší bytost a strašně výjimečného člověka, ačkoliv takový není. Myslím, že člověk prokazuje sám sobě dobrou službu, když se snaží moc se nepředvádět lidem, kteří vám budou vykládat, že jste Boží požehnání pro lidstvo, což nejste. Média vás líčí jako nějakého nadčlověka, jenže to vy nejste, takže si to všechno musíte držet pěkně od těla.

Bylo to docela zvláštní, když jsem zjišťoval, že nějaký můj výraz se stal součástí jazyka. Chci říct, že člověk si nikdy vážně nemyslí, že by to, co vyvádí doma, mohlo něco ovlivnit, a přestože vidíte seznamy nejprodávanějších knih a dostáváte dopisy a vyúčtování tantiém, nedojde vám, že by to mohlo takhle působit na jiné lidi. Nechce se mi věřit, že to tak je.

O lidech, jako jsem já, se žádné drby v novinách nepíšou, protože nikdo neví, jak vypadáme. Mám všechny výhody toho, že jsem slavný, a žádnou z nevýhod. Zaskočí mě, když mě někdo pozná - když se to stane, připadám si trochu zranitelný. Chápu, proč si spisovatelé dávají pseudonymy. Je to zvláštní, že existujete v hlavách lidí, se kterými nemáte nic společného. Nejsem úplně tatáž osoba jako ten, na koho ve škole psali hodnocení.”

(Douglas Adams o tom, jaké je to být slavný, 1985)

Prohlížení dopisů adresovaných Douglasu Adamsovi je opravdu zážitek, který člověku rozšíří obzory. Je tu celý lidský život, a navíc značná část předpokládaného mimozemského života. Některá témata však mají tendenci objevovat se znovu a znovu. Většina lidí chce vědět, kam chodí na ty nápady. (Jedna americká adeptka spisovatelství se ptala, jestli by jí náhodou nepřenechal pár nápadů, které nepotřebuje.) Další mu kladli otázky, požadovali služby, navrhovali manželství nebo sex a občas i nabízeli řešení problémů nadhozených v jeho knihách.

Tři studenti z Huddersfielské univerzity například tvrdili, že odhalili Konečnou otázku života, vesmíru a vůbec...

Odpověď na „konečnou otázku Života, Vesmíru a vůbec” ve skutečnosti není 42, je ale uložena v reproduktivních buňkách všech forem života a lze k ní dospět přes číslo 42. Abychom to lépe vysvětlili: všechny nebo téměř všechny buňky se rozmnožují tak, že se rozdělí a vytvoří dvě buňky.

Takže z jedné buňky se stanou dvě, ze dvou čtyři... a tak dále. Z toho plyne, že Odpověď musí být dvě na n-tou. Hlubina myšlení přišel s číslem 42, což je číslo, na které máme umocnit základ 2, pokud chceme dojít k odpovědi...

(...)

(Neil Gaiman, Nepropadejte panice!)

Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):

• Jan Neruda
• Jaroslav Hašek
• kniha Kulička od Guy de Maupassanta
• Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
• Tulák po hvězdách od Jacka Londona
• Divá Bára od Boženy Němcové
• pohádky bratří Grimmů
• Josef Kajetán Tyl
• Ezopovy Bajky
• kniha Alenka v říši divů

Literární doupě - on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu; knihy zdarma (free e-books), recenze, ukázky, citáty, životopisy, e-knihy ke stažení do čtečky (Kindle a další)

© 1999-2024 Johanesville