RSS kanál
Přidat k oblíbeným
Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Akce tohoto týdne:
Vladislav Vančura: balíček 16 elektronických knih (PDF+ePub) za 622 249 Kč (-60%)
Náhodná ukázka:
17
„Dobrý bože!“ vydechla.
„Jsem živý,“ zamumlal jsem oteklými rty.
„Řekl, že to bude tak na hranici.“
„V můj prospěch.“
„Jemu to bylo jedno. Neuvědomil si vůbec... kdyby vás zabili... neuvědomil si, co by to znamenalo. Tvrdil, že je nikdo neviděl, takže je za to nemůžou zavřít, tak prý o nic nejde.“
„Chcete říct, že víte, kdo mu to udělal?“ zeptala se Clare.
Dana se na ni nepřítomně podívala. „Musím s ním mluvit. O samotě. Smím?“
„Ale on... Filipe?“ Clare se na mne tázavě podívala.
„V pořádku.“
„Budu v kuchyni, stačí křiknout.“
Dana počkala, až Clare odejde, a pak se schoulila vedle mne na schodech, polosedíc pololežíc, takže měla hlavu co nejblíž u mé. Díval jsem se na ni škvírou mezi víčky jediného oka. Viděl jsem, že je skoro nepříčetná smrtelným strachem, a nechápal jsem proč. O můj život se nebála, viděla, že jsem celý. O mé mlčení jí také nešlo, vždyť přece už jen to, že přišla, by jí přitížilo. Zlatavé vlasy jí spadaly až na mou tvář a její parfém pronikal do mého zhmožděného rozbitého nosu. Hedvábnou halenkou se dotýkala mé ruky. Měkkým hlasem s příjemným exotickým přízvukem úpěnlivě prosila.
„Prosím... prosím vás...“
„O co?“
„Jak od vás vůbec můžu něco žádat...“
Ani ve veliké tísni neztrácela přitažlivost. Už jednou jsem zažil, jak na muže působí, tehdy si mne celkem nevšímala, jen se nepřítomně usmála, ale tentokrát na mne veškerý svůj šarm soustředila. Uvědomil jsem si, že jsem odhodlán jí pomoct, pokud to bude možné.
„Prosím, moc vás prosím, dejte mi to, co jsem napsala Georgeovi Millaceovi,“ žadonila vemlouvavě.
Ležel jsem mlčky a zavřel oko. Nepochopila moje mlčení, pramenící z nevědomosti, a začala vášnivě, překotně škemrat.
„Já vím, co si asi myslíte. Jak si vůbec můžu troufnout něco od vás chtít, když vám Ivor tohle udělal. Jak od vás můžu chtít jakoukoliv ochotu, milost, laskavost.“
V hlase se jí postupně ve stoupajících a klesajících vlnách ozývala lítost, stud, sebeobvinění, hněv a úpěnlivá pokora. Žádat laskavost od někoho, koho její otec nebo muž či milenec nechal zmlátit skoro až k smrti. To nebyla maličkost, ale jí se to docela dařilo.
„Prosím, snažně vás prosím, vraťte mi to.“
„On je váš otec?“ zeptal jsem se jí.
„Ne,“ vydechla.
„Tak co tedy?“
„Máme... vztah.“
Nepovídej, řekl jsem si v duchu.
„Prosím, prosím vás, dejte mi ty cigarety!“
Cože jí mám dát? Neměl jsem tušení, o čem mluví.
Snažil jsem se hovořit zřetelně, přimět oteklý jazyk, aby mě poslouchal.
„Povídejte... o tom vztahu... s den Relganem... a ... s lordem Whitem.“
„Když vám to všechno povím, dáte mi to'? Prosím, prosím, dáte mi to?“
Z mého mlčení načerpala alespoň zrnko naděje. Rychle začala vyprávět, vysvětlovat, slova z ní chvíli padala překotně, jedno přes druhé, chvíli vázla. Hovořila omluvně, sebekriticky a naznačovala, že je v roli nevinné zneužité chudinky.
(...)
Vybrané tipy na oblíbený obsah (nejnavštěvovanější v poslední době):
- Jan Neruda
- Jaroslav Hašek
- kniha Kulička od Guy de Maupassanta
- Giovanni Boccaccio a jeho Dekameron
- Tulák po hvězdách od Jacka Londona
- Divá Bára od Boženy Němcové
- pohádky bratří Grimmů
- Josef Kajetán Tyl
- Ezopovy Bajky
- kniha Alenka v říši divů
